Čím více se stát snaží oddálit odchod do důchodu, tím více lidí se zajímá nejen o věk, ve kterém bude mít nárok, ale především kolik by měli dostat. Netrvá dlouho a i průměrný člověk si všimne, že měsíční částka starobního důchodu neroste tak rychle jako rostou ceny. V odbornější řeči by to znělo jako: „výše valorizace nedosahuje úrovně inflace.“
Co s tím může dělat starší člověk, občan kolem čtyřiceti let věku či člověk mladý právě startující svoji první kariéru po ukončení školy? Obvykle tyto tři skupiny také odpovídají třem přístupům a to:
1. „Stát mi toho moc nedá, je nejvyšší čas s tím něco udělat. Musím uspořit každou korunu a budu je dávat na penzijní připojištění, protože je chráněné státem.“
2. „Děti pomalu dospívají, občas mi zbyde nějaká koruna, mohl bych jí odkládat na důchod. Času zatím dost, jsem mladý, mohl bych i zariskovat do akcií.“
3. „Musím rychle vydělávat, abych si mohl hodně užívat. Teď je blbost spořit si na důchod, vždyť je to až za 50 let a kdo ví jestli se toho dožiju.“
Mají tito lidé správný postoj a přístup k této problematice?
Co je dobré si uvědomit?
1. Čas
Peníze se zhodnocují v čase. Přemýšleli jste o tom, zda má větší vliv výše částky nebo je to právě čas, který zhodnocení ovlivňuje nejvíce? Položme si otázku: Začnu co nejdřív s malou částkou nebo to nechám na dobu pozdější a o to více si budu muset odkládat? Uvědomuji si, že mé peníze nebudou mít dostatek času pracovat? Jak se říká: „peníze dělají peníze„.
Příklad: Člověku kolem šedesáti let zbývá do důchodu cca 5 let a za tu dobu při spoření 4000 Kč měsíčně si naspoří průměrně něco přes 200.000 Kč. To mu poskytne zhruba 5500 Kč měsíčně na 3 roky. Co poté?
I hloupá „pětistovka“ odkládána 30 let udělá divy.
„Nejrychlejší způsob, jak si zruinovat život, je žít dnes na úkor zítřka.“ Josephson Michael
2. Ekonomické cykly
Délka spoření a fakt, v jakém ekonomickém cyklu se zrovna nacházíme, jde ruku v ruce. Můžou tyto informace ovlivnit kupní sílu našich peněz, které jsme si za ta léta pracně naspořili?
Př.: Pokud mám veškeré své úspory v penzijním spoření či penzijním připojištění, což jsou především dluhopisové fondy, tak zvyšující-se dluhy států či jich snižující-se schopnost splácet své závazky a klesající úrok z dluhopisů může mé úspory radikálně ovlivnit. Může se kupní síla mých naspořených peněz změnit?
Ekonomické cykly fungují s námi i bez nás.
3. Výběr produktu či produktů
Výběr produktu či více produktů je závislé na délce, jak dlouho si chci spořit, a ekonomickém cyklu, v kterém se globální ekonomika právě nachází. Používané produkty:
- penzijní připojištění. Nějakou dobu už funguje, kromě toho, že stát jednou za čas změní podmínky. Skládá se především z dluhopisů. Pamatujme, že kde stát dává, tam může i brát. A na vyplácení dluhopisů musejí být ve státu peníze.
- otevřené podílové fondy. O něco lepší varianta: větší výnos, bez garance či příspěvku státu. Občas je však společnost sama ochotna se zaručit. Člověk si může vybrat rizikovost a tedy i předpokládaný výnos. Většinou obsahují akcie a dluhopisy, státní i korporátní. A akcie jsou obvykle dobré na delší čas. Jejich mínus může přijít v době, kdy se ekonomice nedaří.
- fyzické monetární komodity – zlato a stříbro. Vzhledem k času neztrácejí na kupní síle, to znamená, co jsme si mohli za kilo zlata koupit před padesáti lety si můžeme zhruba koupit i dnes. Nevýhodou může být jejich uskladnění.
Základem efektivního odkládání peněz je diverzifikace (neboli rozdělení rizik). Pamatujme, že i naše naše babičky říkaly: „nemít všechny jablíčka v jednom košíčku.“
Suma sumárum
Uvědomme si, že buď budeme celý život ve fázi oběti, kde za svůj neúspěch budeme obviňovat své okolí – ať už stát, rodiče, partnery, školství, počasí, zdravotní stav, a nebo vezmeme svůj život skutečně do svých rukou a staneme se jeho tvůrcem. Volba je jen na nás.
